Rozhodně ne. Je lepší najít si v blízkosti kvalitní a zavedený jezdecký oddíl, podívat se do zázemí, nechat si vysvětlit všechny podmínky a ukázat v jakém stavu mají a starají se o koně. To samozřejmě jako začátečník těžko můžete posoudit, ale rozhodně posoudíte přístup trenéra nebo majitele k Vám a hlavně ochotu s jakou se Vám budou věnovat. Arogance, povýšené chování  a neochota jsou první ukazatele proč hledat jinde. V kvalitním jezdeckém oddíle Vás seznámí  se základy  okolo koní, pomohou s výběrem základního vybavení a posadí Vás na koně,  který by měl  mít charakter a zkušenosti s  výcvikem začínajících jezdců. Málokdo totiž ví, že kůň okamžitě pozná kdo na něm sedí a pokud je to dítě nebo dokonce tělesně hendikepovaný jezdec, kůň dokáže tolerovat jeho chyby do určité meze. Je to pro něj ale nesmírně psychicky náročné a je nutné koně po takto náročném ježdění, ano ,mluvím skutečně o náročném ježdění se začátečníkem, pak vzít se zkušeným jezdcem někam na vyjížďku, kde si zase on „odpočine“ a může se trochu vyřádit. Tuto zkušenost Vám potvrdí hlavně specializované pracoviště zaměřené na hipoterapii  s tělesně postiženými lidmi.

Vlastního koně by si měl pořizovat člověk až po absolvování základního výcviku alespoň v délce 1 roku a po seznámení se se všemi skutečnostmi, které s vlastnictvím koně souvisí. Nákup koně totiž bývá nesmírně závažné rozhodnutí, které Vám zcela jistě změní celý život a měli by jste na to být připraveni nejen finančně. Kůň totiž není hračka!

Vybavení na koně je možno rozdělit na bezpečnostní základní a módní alternativy.V každém případě musí mít začínající jezdec kvalitní přílbu ( nemusí být nutně na koně) kde ceny speciálních přileb se pohybují v rozmezí od 1000,-Kč až po 25 000,-Kč za kus. Přilba by měla splňovat bezpečnostní předpisy ohledně nárazu a krytí celé hlavy, některé modely kryjí částečně i krk jezdce. Jako další by měly být alespoň kotníčkové boty s hladkou podrážkou a tzv.chapsy (návleky) na holeně jezdce. Vysoké jezdecké boty jsou samozřejmě nejlepší, ale ne vždy vyhovují začínajícím jezdcům.Rukavice dále doplňují „šatník“ jezdce a záleží spíše na pohodlí v ovládání otěží, tzn. nejlépe lehké kožené nebo látkové rukavice které nekloužou. Dnes se začíná stále častěji používat tzv. bezpečnostní vesta a je možné ji pořídit za rozumné peníze.

Celkový pohled na oblečení se pak odvíjí od finančních možností každého jezdce a základ v oblečení by měl být asi takový: pohodlné, sportovní, prodyšné a protože kůň je krásné zvíře tak samozřejmě sladěné s koněm a disciplínou kterou budete jezdit. Dnes již v každém specializovaném obchodě pro jezdce najdete nesmírně širokou nabídku veškerého oblečení a vybavení právě na Vás a Vašeho koně.

Vycházíme z toho, že jezdit na koni se dá v každém věku, ale mělo by to oběma zúčastněným ( tedy Vám a koni)přinášet radost a nikoliv stres. Všeobecně vzato, znám jezdce kteří začínali ve třech letech a osobně jsem znal pána který začal ve 72 letech a o rok později si pořídil vlastního koně. Mnohem důležitější je rozpoznat zda zájem o ježdění je skutečným zájmem a ne jen módním výstřelkem nebo rozmařilostí, protože “ na to zkrátka mám“.

Většinou doporučený věk pro začátky je okolo 6ti let a pak už záleží asi na tisíci jiných drobností.

Četnost tréninků nebo ježdění všeobecně se nedá naordinovat a většina rekreačních jezdců jezdí tak 2 – 3x za týden. Profesionál pak jezdí několik koní denně. Držme se ale jezdců kteří jezdí pro radost a účastní se za rok několika závodů spíše pro tu radost než pro výsledek. Pokud si pořídíte koně, měli by jste počítat s tím, že je to v podstatě člen širší rodiny a rozhodně nezanedbatelný. Tomu by měla odpovídat i starost o něj. Krmení, čištění, pohyb pod sedlem i ve volnosti, starost o kopyta (korektury kopyt nebo kování), pravidelný trénink dané disciplíny, očkování, odčervení, lonžování, přeprava koně na závody a zpět a další a další „drobnosti“ na které není dobře zapomínat. Teď mě tak napadá – chcete ještě koně? 🙂

Drezura a tzv. proježděnost koně je základem celého ježdění a platí nepsané pravidlo – pokud kůň skáče např. soutěže S, pak by měl umět drezuru minimálně na úrovni S. Drezura je v tomto případě důležitá pro uvolnění koně, kůň by všechny prvky měl ovládat na lehkém přilnutí a v naprostém klidu. Odpovědět na tuto otázku je natolik obsáhlé, že by jsme tomuto tématu mohli věnovat dalších 100stran a nebyli by jsme u konce. Jako příklad kvalitně přiježděného, uvolněného a spolupracujícího koně je situace, kdy se Vám určitě podaří při nájezdu na překážku ze špatného úhlu přivézt koně do letmého přeskoku a skákat tak ze správné nohy aniž by to laik zaregistroval a aniž by to rušilo samotného koně.

Skoková gymnastika nebo práce na kavaletách umožňuje koni uvolnit záda a celkovou ztuhlost. Dopomáhá lepší koordinaci ( i jezdce ) a pro jezdce a koně je to výborný doplněk někdy fádního drezurního tréninku. Vše ale záleží na zkušenosti trenéra, který by měl dobře znát jak jezdce tak koně a podle toho přizpůsobit celý trénink. Základním pravidlem je „někdy méně, znamená více“.

Ano, to je někdy těžké rozhodování a každý, kdo zažil nějaký nepříjemný pád se s touto otázkou musel zabývat. Pokud jde o pád „lehký“, měli by jste pokud možno ihned nasednout do sedla a s koněm absolvovat nějaký jednoduchý cvik , který oba dokonale zvládáte, aby jste nabyli ztracenou jistotu a důvěru.

Pokud však byl pád těžší a zanechal následky na Vaší psychice, bude návrat pravděpodobně těžší a jediná rada je : zajděte za trenérem kterému věříte a který má zkušenosti.Celou situaci si v klidu rozeberte a začněte třeba s voděním koně na ruce na krátké procházky nebo pokud si věříte, klidně absolvujte takovou procházku pod sedlem. V kroku, s doprovodem druhého, klidného koně a zkušeného jezdce. Nikam nespěchejte!!! Každý rychlejší posun vpřed v případě kdy si ještě nevěříte Vás může vrátit na úplný začátek. Všichni máme hranice někde jinde a pokud si svého koně vážíte , dejte mu čas aby si zvykal na Vás. Postupem času se budete cítit uvolněně a věřte, že první kdo to pozná a ocení je Váš kůň.

Tak zaprvé – byla ta chyba skutečně koně a je nutné trestat jeho a ne sebe? Patří totiž k lidské neskromné nátuře, že chybu hledá vždy někde jinde, ale málokdy u sebe.

Pokud chyba vznikla skutečně u koně, např. neudělal cvik který dobře zná a dělá, zvažte další možnosti jako je : mohl vidět, cítit nebo slyšet něco co Vy ne? Nebyla jeho nepřiměřená reakce důsledkem jenom jeho opatrnosti? Když ho potrestáte v tomto případě, ukřivdíte mu a ztratíte hodně z jeho důvěry. Než znovu celý cvik zopakujete , projděte si v kroku tu část jízdárny kde k neposlušnosti došlo a je docela možné, že se všimnete něčeho, čeho se kůň oprávněně lekl.

Takže všeobecně vzato : vždy hledejte chybu u sebe, potom u sebe , pak u sebe a nakonec u sebe. Zdá se Vám to směšné? Ale vůbec ne, potrestat koně můžete jenom zvýšeným hlasem a také mnohé zkazit, pokud jste chybu zavinili Vy. Koně si k naší smůle velice dobře pamatují.

Jediná rada – s trestem velice obezřetně a hlavně, začněte u sebe.

Možností pochvaly je hodně a je dobré, když jí umíte vhodně dávkovat. U mladých koní je dobré použít přiměřený pamlsek za dobře provedený cvik. Zásada je – nespěchat. Počkejte a dejte čas koni aby pochopil co po něm chcete a pokud se to povede , odměňte jej pamlskem i se slovním doprovodem kde intonace hlasu musí být radostná a kůň si určitě tento vjem spojí. V pozdějším věku ubírejte pamlsků a pouze když začínáte s novým a náročným cvikem opět se jej nebojte použít.

S pochvalou je to stejné jako s případným trestem. Když chválit tak hned po dobře provedeném cviku a odpovídajícím pamlskem. Myslím tím nenacpat koně 10kg mrkve za každou drobnost ve výcviku.

Na konec to nejdůležitější. Vše co zde uvádím je pouhá rada, která zcela určitě neplatí na všechny koně a jezdce. Kvalitní trenér a jezdec by měl dobře znát svého koně a podle toho zvážit míru a způsob pochvaly.

Samozřejmě jsem si váhu trochu nadsadil a to z několika důvodů. Obézní lidé většinou mají smysl pro humor a také dostatek rozumu, aby s takovouto vahou na koně nesedali. Horší je to s lidmi o 150kg lehčími. Tam je předpoklad z jejich strany na koni relativně bez problémů jezdit, avšak ne na každém!!! Kůň musí mít bezpodmínečně vyvinuté zádové svalstvo ( častou a kvalitní přípravou)a vůbec být v dobré kondici. Kůň totiž nenese váhu jezdce páteří , jak se mnozí mylně domnívají, ale hlavně svalstvem okolo páteře. Takže pokud si neznalý člověk vážící 100 a více kg (někdy i méně !)sedá na nesprávně připraveného a tím neosvaleného koně, pak se jedná o týrání koní a přimlouval bych se za nejtvrdší tresty, jaké jsou možné. Ani omluva jako neznalost v tomto případě neomlouvá a znovu apeluji na začínající jezdce, aby se všem problémům týkající se ježdění vyhnuli tím, že si najdou kvalitní stáj a trenéra, který je s celou problematikou zcela určitě seznámí.

Specializace v tak útlém věku je určitě nevhodná. Váš trénink by měl být přizpůsoben Vašim možnostem a schopnostem a hlavně být v co nejširším rozsahu. Klidně můžete umět základy voltiže, distančních dostihů ( myšleno dětské na trati cca 1000m s doprovodem rodičů), práce s koněm ze země, základy drezury či skokovou přípravu. Pokud se chcete věnovat ježdění „opravdově“, pak všechny výše uvedené skutečnosti stoprocentně využijete. Neznamená to ale, že tím by Vaše příprava měla končit. Atletický trénink s prvky nácviku koordinace, jednoduché míčové hry nebo jiná vhodná cvičení rozvíjející Vaši celkovou pohyblivost, odhad a řešení jednotlivých situací Vám opět pomohou ke zlepšení jezdecké „základní školy“. Termín základní školy jsem nepoužil náhodou. Jednou jsem si nezávazně na toto téma povídal s panem Jiřím Pecháčkem ( mnohonásobným mistrem ČR a účastníkem olympiády v parkurových soutěžích) a jeho trefná připomínka ohledně této přípravy byla -cituji „ dnes mnoho lidí jezdících na koni se snaží tzv. o vysokou školu, ale neabsolvovali ani základní“ konec citace. K tomu není třeba nic dodávat. Mohu Vám jen popřát, aby jste měli v tom Vašem koňském světě takové štěstí a potkali člověka jako je pan Pecháček. Já osobně mu děkuji za mnohé a velice si vážím jeho práce a jezdeckého umění, které předváděl v tomto krásném sportu a které dodnes předvádí při výchově našich nejmladších jezdců. Kéž by takových lidí měl koňský svět co nejvíc.